Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) je kriticky ohrožený druh dravého ptáka. Tento úžasný lovec téměř vyhynul v 60.letech 20. století zejména v důsledku hromadění DDT v potravním řetězci. Celosvětový kolaps populací se u nás projevil jeho kompletním vymizením na dlouhá desetiletí. První novodobá hnízdění v České republice se datují až do poloviny devadesátých let. Díky zákazu používání výroby a používání DDT a díky následné systematické ochraně sokoli v současné době postupně znovu osidlují svoje historická hnízdiště. Těmi jsou u nás zejména vysoké a klidné skalní stěny. Vhodných nerušených lokalit ovšem v přírodě stále ubývá a tak zůstávají počty hnízdících párů nízké. 

Pravděpodobně právě díky atraktivitě všudy přítomných hejn zdivočelých holubů sokoli stále častěji překonávají svoji přirozenou plachost a objevují se i ve velkých městech a jejich okolí. Pro odpočinek a pro vyhlížení kořisti si tady vybírají dominantní vysoké stavby jako jsou televizní vysílače, vysoké kostelní věže nebo tovární komíny.  

Městské prostředí sokoly sice přitahuje přebytkem potravy, ale na druhé straně je pro ně v mnoha ohledech velmi nepřátelské. Ptáci hynou nárazem do prosklených ploch, drátů nebo jiných nepřirozených překážek a pokud se už někde pokusí zahnízdit, úspěšnost bývá velmi malá. Sokoli totiž podobně jako ostatní sokolovití dravci nestaví vlastní hnízda a v přírodě k hnízdění využívají stará hnízda jiných ptáků – převážně krkavcovitých. Vhodná stará hnízda se ovšem ve městech téměř nevyskytují, takže se sokoli občas neúspěšně pokusí zahnízdit na něčem, co se hnízdu aspoň vzdáleně podobá. Zkušenosti ze západní Evropy nicméně ukazují, že pokud jsou sokolům ve městech poskytnuta bezpečná hnízdiště ve formě hnízdních budek nebo podložek, jsou schopni takové městské prostředí postupně úspěšně kolonizovat. Takováto ochranářská opatření, která umožní rozšířit hnízdní areál a populaci za hranice nedostatkového skalního prostředí mohou pak velmi zásadně přispět k ochraně druhu jako celku. 

Počínaje rokem 1995 zahnízdili sokoli na Starém Městě na Týnském Chrámu a v následujících letech pak na kostelu Sv.Jakuba. Hnízdění byla tehdy zajištována a dokumentována RNDr. L.Peške. Praha se v té době mohla pyšnit jedním z prvních městských hnízdění sokolů stěhovavých v Evropě vůbec. Současně šlo tehdy také o jedna z prvních prokázaných hnízdění v novodobé „sokolí“ historii v České republice. Bohužel toto slavné období netrvalo dlouho. Oba hnízdící ptáci ze starého města byli během několika málo let postupně nahrazeni (po úhynu nebo úrazech původních ptáků) a nakonec zbyla jen nespárovaná samice. Za celým tímto obdobím udělal černou tečku zánik hnízdišť na Starém Městě, kdy byly uzavřeny vletové otvory a objekty byly “zabezpečeny” protiholubími opatřeními jako jsou ostny a sítě. V dalších letech byli pak sokoli pozorováni už jen příležitostně zejména v okolí televizního vysílače. Žádné další hnízdění už ale v Praze prokázáno nebylo. To, že v Praze sokoli přestali hnízdit, bylo o to smutnější, že v mnoha dalších Evropských městech se mezitím úspěšně a stabilně zabydleli. 

V roce 2010 jsme se rozhodli pokusit se tuto nepříznivou situaci změnit a nastartovali jsme aktivity s cílem sokolům v Praze pomoci. Jen za necelé dva první roky jsme nashromáždili zhruba 2500 kontrol (z toho cca 1500 pozitivních pozorování tehdy ještě nehnízdících sokolů). Znalosti o jedincích, kteří se v Praze zdržují a o jejich zvycích nám umožňují identifikovat místa, která jsou pro sokoly důležitá. Ať už jde jen o oblíbené odsedávky, nocoviště nebo o potenciální hnízdní lokality, snažíme se vždy s majiteli navázat kontakt a spolupráci, abychom pro sokoly zajistili co nejpříznivější podmínky. Pokud je předpoklad, že by dané místo mohlo v budoucnu fungovat jako hnízdiště vyjednáváme o umístění hnízdních budek. 

V následujících letech se nám podařilo umístit budky na několik a místech a úspěšná zahnízdění sokolů na sebe nenechala dlouho čekat. Od roku 2013 sokoli v Praze díky tomuto projektu, podpořenému mj. Magistrátem hlavního města Prahy, již znovu úspěšně vyvádějí mláďata.

Městské prostředí je ale pro sokoly nehostinné a nebezpečné a tak každoročně řešíme několik incidentů, kdy některé z mláďat nebo dokonce dospělých sokolů skočí zraněný nebo v lepším případě jen lehce pohmožděný někde na zemi. Díky ochotě, vstřícnosti a pozornosti lidí z areálů kde sokoli hnízdí, je většina případů zachycena včas a končí návratem opeřenců zpět nad střechy budov.